Rosický masopust: než dáme masu sbohem…

 

Pojďme se schovat pod masku a na pár hodin být někým jiným. Pojďme si připomenout alespoň zlomek z tradice našich předků, která nešetřila veselím, hojností a bujarostí, rozpustilostí i hlukem. Tradice, která stírala rozdíl mezi bohatým a chudým, mistrem a učedníkem i sluhou a pánem. Každý se snažil ukrojit si z radovánek ten největší kus. Všichni si chtěli užít závěr masopustu, aby byli připraveni na následující střízlivé předvelikonoční období.

Masopust, masopust, až to sníme, bude půst… (lidová)

Tradiční květinářky, báby, kobyly, smrtky, medvědy či řemeslníky doplňují sportovci, vojáci, piráti, sněhuláci, superhrdinové, turisti, princezny i Karkulky. Ti všichni a mnozí další jsou pod vedením Laufra shromážděni po půl deváté před obecním úřadem, připraveni vyslechnout verdikt pana starosty. Ten vstřícně průvod maškar svojí obcí povoluje, a tak se pestrobarevný had za zvuků rozhlasové dechovky a občasného zakvílení frkačky rozvlní Rosicemi. K žákům školou povinným se přidává štěstí ze školky v podobě kominíků s kupou radosti v osobách malých šašků a klaunů. Průvod doplňuje několik místních maminek se svými dětmi. Naše masopustní kroky směřují, jako každý rok, k paní Havlíčkové, která maškary pohostí a zatočí se s nimi v kole.

Dal já jsem si botky podšít, abych mohl pěkně skočit.

Ještě je dám okovat, abych mohl tancovat… (lidová)

Se sladkou koblihou v břiše pak pokračujeme prosluněným dopolednem kolem celé obce a zpátky ke škole. Zde myslivec vykoná svůj důležitý úkol, kobyla padne k zemi a hříchy jsou odčiněny. Můžeme se začít těšit na jaro a užít si nový začátek „s čistým štítem“. Sundáváme masky – teď už je to zase jen na nás :-).

Děkujeme paní učitelce Vrabcové za organizaci akce, panu starostovi za povolení obchůzky a paní Havlíčkové za milé přijetí a pohoštění.

Ene, bene, cukr, kňoura.

Santa, ranta, pumpa, ďoura.

Hýky, fíky, tajtrlíky.

Malec, palec, ven. (lidová)


Za kolektiv pedagogů V. Tichá a M. Pavlíková

Rubrika: