První republika, vánoční trhy a horká čokoláda

A zase ta čokoláda! Tentokrát ovšem žádná zabalená tabulka. Dobrota je tekutá, horká a přikrytá v kovovém hrnečku sušenkou. Doprovázená nadílkou šlehačky tvoří na podnosu dokonalý pár…

Sedíme s druháky a třeťáky přímo pod pardubickou Zelenou bránou a vychutnáváme si svůj sladký šálek v čokoládové kavárně Bajer. Jí se to nebo se to pije? Šlehačku na čokoládu nebo rovnou do pusy? Nebo snad šlehačka se sušenou? Každý si nakonec poradí a zařídí se podle svých chutí. Obklopeni prvorepublikovým stylem Art deco si můžeme představovat, že jsme se přenesli o sto let nazpátek. Jsme dámy a pánové - snažíme se podle toho chovat, probíráme důležité věci – zkoušíme nebýt hluční. O čem si asi lidé povídali tenkrát? A chodil do podobné kavárny také pan Masaryk? Hodinu v teple nám odměřily prvorepublikové hodiny na zdi a nastal čas opustit, zčásti trochu nedopité (ani já jsem to nezvládla), hrnečky vydatné čokolády, otřít si hnědé šmouhy kolem pusy a vydat se do chladnější náruče Pernštýnského náměstí.

Oblíbeným bodem programu každého výletu je nakupování. Vánoční trhy se pozvolna probouzejí k životu a postupně otvírané stánky nás lákají k utrácení za drobné dárky nebo voňavé pochoutky. Někteří si nenechají ujít jízdu vánočním vláčkem, jiní opakované zazvonění na kouzelný zvon splněných přání. Na to všechno shlíží z výšky vysoký vánoční strom ozdobený obřími perníčky.

Právě ve chvíli, kdy začínají docházet peníze i dosud spořádané chování, vydáváme se ještě na chvíli proběhnout do parku pod zámkem. Zima se už ale začíná prokousávat i přes teplé oblečení, a tak nenecháváme autobus na parkovišti dlouho čekat a před polednem už vyjíždíme zpět do Rosic. Vezeme si trochu té sladké vánoční atmosféry, kterou si přineseme do svých domovů, aby ty naše Vánoce byly ještě krásnější.

Ať jsou takové také ty vaše!

M. Pavlíková

Rubrika: